Velká výprava na Sever aneb Hrušky za polárním kruhem

Poznatky

Poznatky z cesty - aneb co bychom

příště udělali stejně a co jinak

Tady najdete něco o tom, co jsme měli s sebou. Něco jsme vůbec nepotřebovali a něco nám naopak chybělo. Třeba vám některé naše postřehy pomohou

Oblečení a obutí

Měli jsme s sebou oblečení zhruba na jeden týden a pro každého náhradní dlouhé kalhoty. Jak se ukázalo, někteří členové výpravy by si vystačili s jedněmi ponožkami, kalhotkami a tričkem na dva měsíce (ale to jim nebylo dovoleno). I tak jsme spoustu oblečení nepotřebovali. Určitě se ale hodily rukavice, čepice a šátky. Sice jsme je vytáhli jen několikrát, ale bylo to milé.

Velmi potřebné jsou kvalitní a opravdu nepromokavé boty. V obou skandinávských zemích vede většina cest alespoň 10m močálem a jen na málokterých cestách jsou přes všechny potoky mostky. Domorodce poznáte podle toho, že jde na výlet v holinkách (to si nedělám legraci, viděli jsme to mnohokrát) nebo vysokých šněrovacích kožených botách. Na větší túru je vhodné si vzít dvoje boty - kdybychom na 1.expedici v Abisku měli s sebou sandály, nebo alespoň plátěnky, brodila by se nám ta ledovcová řeka podstatně lépe a neměli bychom tak zrasované nohy.

Jinak jsme všechny boty (sandály, botasky a pohorky) využili a Terezka botasky dokonce skoro prošlapala.

O nutnosti mít funkční pláštěnku a neprofouknutelnou bundu snad mluvit netřeba.

Jídlo

vystresováni hláškami o tom, jak je ve Skandinávii draho jsme dlouho řešili jak to s jídlem udělat. Nakonec jsem s vypětím všech sil naplánovala jídelníček na 20 dní s tím, že pak se uvidí. Libor podle mého seznamu nakoupil, počet většiny potravin pro jistotu zdvojnásobil a díky tomu jsme museli dokupovat jen opravdu málo. Co jsme tedy jedli:

Snídaně

Snídaně jsme řešili na střídačku ovesnou kaší (oves i mléko z Čech) a lívanečky s marmeládou nebo skořicí (nejprve z prášku od Vitany a potom z mouky, ovsa a prášku do pečiva zakoupeného v Norsku).

Obědy

Oběd si na cestách bez pečiva nedovedeme představit a tak jsme z 8 bochníků české Šumavy vyrobili tzv. kapesní kousátka. To se chleba nakrájí na krajíce a pak se v troubě (bez tuku) zhruba při 220 C vysuší a upeče. Během sušení je potřeba chleba hlídat (aby z něj nebyly brikety) a otáčet. Po vytažení z trouby se chleba nechá hodinku až dvě vychládat a dosoušet za občasného otočení a pak se po několika kusech (my měli balíčky tak po pěti) dobře zabalí - nejlépe do potravinářské folie a mikrotenového sáčku. Takováhle "kousátka" nám vydržela měsíc a možná by vydržela i déle, kdyby nebyla snědena. Pokud je chleba dobře usušený dá se, po chvilce pocitu, že si vylomíte zuby a vyvrátíte čelisti, docela dobře kousat. My jsme si na něj velmi rychle zvykli. Výborný byl s česnekem a měkkým sýrem, ale ani marmeláda na něm nechutnala špatně. Jako pozitivní hodnotím i to, že jsem se zase po letech naučila jíst pomalu, ono to totiž jinak ani nešlo. Pro zpestření jsme si párkrát koupili domorodé pečivo. Chleba ve Švédsku nám přišel dost drahý a ani nám moc nechutnal, ale v Norsku jsme v Remě objevili chléb zvaný Kneippbrod, který byl velmi levný (3,90 Nok za 750g bochník) a dobrý. Sice jsme jednu šišku většinou snědli k obědu, ale poživatelný vydržel až 5 dnů (nakupovali jsme jich víc najednou). Príma je to, že si ho můžete v krámě rovnou nakrájet a pak se vám nedrobí.

K chlebu jsme měli měkké sýry, velké zásoby česneku, šišku uzeného sýra (vydržel skoro měsíc bez jakékoliv vady) a šišku salámu. Pro zpestření jsme si kupovali kilový smetanový jogurt (ve švédské ICE za 20 SEKů), margaríny a pomerančovou a brusinkovou marmeládu (ceny několikrát nižší než v Čechách). Jedlý je i rybí puding - balený jako u nás paštiky do igelitového střeva. Ještě jsme si k obědu zpravidla dopřáli nějakou zeleninu nebo ovoce. České zásoby rychle došly a tak jsme nakupovali místní. Většinou ledový salát nebo zelí. Ovoce ani zelenina nejsou ve Skandinávii zrovna levné, ale kdo je (jako já) nucen občas nakupovat v Bille, je na podobné ceny zvyklý.

Svačinky

Svačinky jsme zrušili. Když byly borůvku nebo jiné lesní plody, každý se do sytosti napásl (kromě Ondry, je holt chuděrka ve vývinu). Jinak jsme se krmili jen vrcholovými a cílovými prémiemi (taková kyselá žížalka na vrcholu sedmdesát pětky udělá každému radost). Sladkosti jsou jak v Norsku, tak ve Švédsku dost drahé a tak je vhodné mít s sebou dostatečnou zásobu.

Večeře

Večeře sestávaly většinou z něčeho s něčím - kuskus, rýže, bramborová kaše, rýžové nudle nebo těstoviny s masem z konzervy, luncheonem, česnekem, cibulí, masoxem, sýrem nebo koupeným buřtem. Sem tam jsme to, hlavně na vícedenních výletech, prokládali polévkou z pytlíku nebo čínskou nudlovou polévkou. Vůbec nebylo špatné koupit si brambory a jednou jsem dokonce dělala (na žádost dětí) skoro opravdovou rajskou omáčku. Určitě je potřeba mít s sebou dostatek koření. Zapomněli jsme na kmín (nutně byl potřeba do česnečky) a to by jeden nevěřil, jaký je problém najít k obchodě sáček s kmínem, když jsou všechny popsané jen norsky a dovnitř není vidět (Ondra ho naštěstí poznal po hmatu a fenykl to nebyl).

V Norsku nás překvapila velmi nízká cena mraženého masa na grilování - "Sommer kotleten" za 19 NOK/kg. Koupit se tam dají levné jednorázové grily (12 NOK), které stačí jen zapálit a můžete grilovat (dobré je si přečíst norský návod). Proto jsme si dvakrát dopřáli královskou večeři za královskou cenu (přes kilo luxusních kotlet dohromady s chlebem, grilem a hořčicí nás vyšlo asi na 150 Kč).

Vaření

Vařili jsme na benzínovém vařiči. Sice nebyl chuděrka nejnovější a při startu vypadal jako olympijská pochodeň, ale vařilo se na něm výborně. Na cesty jsme ještě měli malý plyňák Var. Co nám výrazně chybělo byla zástěna. Dost často totiž foukalo a to pak výkon vařiče výrazně klesá a spotřeba benzínu či plynu naopak stoupá, no a hladovci mají hlad o hodně déle. Většinou jsme vařili na odpočívadlech. Hezká jsou u okresních silnic. Z   99% jsou na nich záchody a většinou i teplá voda na umytí rukou a případně i nádobí (ve vlastním škopíčku samozřejmě). Špatně se vařilo za deště, naštěstí jsme vždycky nakonec našli nějaké odpočívadlo se stříškou a nebo včas vykouklo sluníčko.

Spaní

Podle zákonů obou skandinávských zemí lze spát v podstatě všude. Ve Švédsku to musí být mimo dohled lidského obydlí a v Norsku 160m od něj. V obou případech to smí být pouze na jednu noc a po opuštění musí být místo v původním stavu (někteří se tím bohužel neřídí). Rozdělávání ohňů je v létě zakázané, ale na vyhrazeném místě si ohýnek rozdělat můžete - a je jich celkem dost. Spíš je problém se dřevem. Zajímavé je, že lze spát i na soukromém pozemku. Jen je třeba používat rozum a nestanovat na místech zcela nevhodných - třeba na náměstí. Pokud skandinávci nechtějí, aby se někde stanovalo, dají to jasně na vědomí (snadno viditelné cedulky no camping !).

Problém je spíš s najitím vhodného místa. Obě země mají svá specifika - ve Švédsku je více bažin a v Norsku více skal. A spát v bažině nebo na skále prostě není ono. Při pěší expedici se najde místo snáze, protože se člověk pohybuje ve volném terénu. S autem je to horší, protože není vhodné nechat auto stát přes noc na silnici a těch sjezdů ze silnice do lesa, které nevedou k žádnému domu, je velmi poskrovnu. Dále na severu, kde je vidět celou noc je na hledání místa dost času, ale není dobré to nechávat na poslední chvíli. Po návratu na jih jsme měli s hledáním noclehů docela problémy a často jsme spali na místě, které bychom za světla nevybrali.

Dobrou zkušenost jsme udělali s rybářskými tábořišti (jsou zdarma) a použít se dají i kempy bez obsluhy - částku za stan vhodíte v obálce do kastlíku - ale ty jsou vhodné spíše pro toho, kdo může spát v autě. Jsou většinou na březích řek a trávu tam moc nenajdete, spíš pěkně velké šutry. Spát se dá i na některých parkovištích, ale my jsme to běžně nedělali. Raději jsme hledali něco v ústraní. Zájemcům můžeme poskytnou souřadnice míst, která se nám na spaní osvědčila. Několik typů jsme získali i my a bylo velmi příjemné vědět, kde budeme spát. Ti bohatí mohou pochopitelně použít kempy, je jich cestou všude dost a jsou velmi příjemné a hezké.

Nakupování

S cenami to není tak hrozné jak se říká. Dobré je nakupovat ve velkých supermarketech (zpravidla jich bývá hned více vedle sebe) a vyhradit si na nákup dost času (tam vám mají tolik zajímavých věcí.). Dobrou zkušenost jsme udělali ve Švédsku se supermarketem ICA nebo Maxi ICALidlem a v Norsku s Remou 1000. Pozor, v  Remě berou jen málokteré platební karty (berou asi jen karty vydané v Norsku). Prodavačky jsou ochotné, usměvavé a naprostá většina z nich umí anglicky.

Voda

Vodu jsme brali u benzínek (ve skříni označené luft/van) a v tekoucích říčkách a potocích. Snažili jsme se trvale zásobu doplňovat, protože né na všech místech kde jsme vařili byla zrovna voda k mání. Na snídani a večeři jsme většinou vymrhali skoro 13 l vody ( hodně se vypilo a pak bylo ještě potřeba umýt nádobí). Jinak je voda opravdu pitná všude. Za těch 6 týdnů se ani jednou nestalo, že by někdo z nás měl nějaké zažívací obtíže.

Potřebná veteš

Často se hodily vlhčené ubrousky - obzvlášť po manipulaci s benzínovým vařičem. Vozíme je v autě už 10 let a letos se poprvé doopravdy použily.

Libor výborně vyřešil nabíjení všech elektrospotřebičů - všechny foťáky, telefony, laptop a GPSka se daly dobíjet v autě z 12V. GPSka měla navíc to privilegium, že se dala nabíjet i na expedicích z tužkových akumulátorů. Laptop se hodil na stahování, ukládání a zálohování fotek a po připojení k internetu přes WiFi v některých městech a osadách, ke sledování meteorologických map a telefonování do Čech.

Sekerka se hodila k naklepávání kotlet a zatloukání kolíků od stanu. Hodily by se nám ale i nové kolíky, takové spíš hřebíky, i když na některých místech by nepomohly ani ty. Několikrát jsme museli stan kolíkovat pomocí kamenů. Ještě že Ondra na poslední chvíli přibalil klubíčko provázku.

Pokud je někdo sběratel humusů a přírodnin, neměl by si zapomenout nějaké krabičky. To jsme podcenili a o každou prázdnou krabičku od potravin pak děti sváděli ukrutné boje a zamlouvaly si je již při koupi.

Benzín

S tankováním jsme neměli problémy. Karty (elektronickou i embosovanou VISU) nám vzali všude a bezvadné byly samoobslužné pumpy. Když něco nefungovalo, jeli jsme jinam. Ale ono to většinou všechno fungovalo. Pozoruhodné je přepínání druhu benzínu pomocí tlačítka - na dva až tři druhy benzínu je jen jedna hadice. Zajímavý je i pohyb cen benzínu, vypozorovali jsme, že večer se výrazně zlevňuje. Levnější benzín je i u velkých měst a k velmi levným pumpám tam překvapivě patřila Shellka a Esso, které jsou v Čechách pro svou drahotu zcela nepoužitelné.

Jízda autem

Ve Švédsku i Norsku jsou velmi ohleduplní řidiči a nikam nespěchají. Pokud vás někdo předjíždí, tak je to cizinec, nebo na jihozápadě Švédska Švéd už trochu nakažený Evropou.

Na kruhové objezdy (dvouproudé) se řadí ve dvou proudech - vpravo pro odbočení doprava a rovně, vlevo pro odbočení vlevo a rovně. Většinou je to označené, ale dlouho trvalo, než jsem to zcela pochopil a zvykl si.

Semafory jsou kromě u nás běžného umístění i za křižovatkou a tak je na ně skvěle vidět, i když stojíte úplne vpředu.

Do křižovatky nikdo nevjíždí před nosem. Každý zastaví, počká, v klidu se rozhlédne a pokud nic v dohledu cca 100m nejede, tak teprve vjede do křižovatky. Místní nestaví až na hraně křižovatky, ale cca 3 m před ní (přestože pak hůře vidí do křižovatky). Naopak jsou nervózní z turistů, kteří na to nejsou zvyklí a pak na mne dokonce jeden vystresovaný Nor troubil, abych mu tam náhodou nevjel.

Policajti nemají potřebu hlídat ukázněné řidiče a tak nikde nejsou vidět - za celý pobyt jsme je zhlédli celkem dvakrát. Rychlost se dodržuje všude a na některých úsecích (asi kvůli neukázněným turistům) mají rychlostní kamery. Tyto kamery se nijak nemaskují a nesnaží se někoho zákeřně nachytat za rohem. Prostě tam stojí u silnice, 100 m před kamerou je pro jistotu ještě jednou zopakovaná značka omezené rychlosti a většinou ještě před značkou informační cedule o nainstalované kameře. Pokud je kamera mimo provoz (třeba v poruše), tak ta informační cedule je přeškrtnutá, aby se řidič zbytečně nestresoval.

Většina placených úseků a tunelů v Norsku vyznačených v papírové aktuální mapě se už neplatí a pokud ano, tak to není nijak tragické - 10 až 20 NOKů. Pouze jedno mýto bylo fakt vysoké a to 175 NOK na silnici číslo 5 před Sogndalem. Ve Švédsku se neplatí mýto vůbec (snad mimo mostu na Oeland).

Rozhodně jsem si na řízení ve Skandinávii snadno zvykl a o to větší šok jsme zažili po návratu do Čech - samí neukáznění řidiči a spousty policajtů (připadali jsme si opravdu jak na Balkáně).

Celkové dojmy

 

(c) 2008 - HRUSKY.COM
Základ šablony vyrobilo STUDIO D7

Valid XHTML 1.0 Transitional